Akademie umění v Dorotheu III.

Téma:

Hosté:

Konzolový stolek Carlo Bugatti má vyvolávací cenu milion korun

Členky Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club opět navštívily pražskou pobočku nejstarší fungující aukční síně na světě, kterou je rakouské Dorotheum. Cyklus o krásných věcech a starožitnostech probíhá již druhým rokem. Tentokrát nás ohromil design nábytku.

Hosté si na setkání mohli zblízka prohlédnout a prozkoumat vystavené artefakty a vnímat energii umění našich předků. Zatímco přechozí setkání dámy naučila, jak rozeznat různé druhy prací na papíře, seznámila je s dílem Ladislava Sutnara a životním příběhem Vladimíra Hollara, tentokrát byla aukční nabídka obohacena a něco možná trochu netypického – nábytek.

Světoznámý výtvarník a designér Bořek Šípek navrhl svou židli „Bambi“ (Bambi chair), když našel inspiraci v anglické baletce a choreografce Bambi Uden, se kterou se nakonec oženil. Křehce vypadající ocelová židle s mosazným kováním a opěrkou zad potaženou hedvábím odkazuje na ladnost baletního pohybu.

Pokud byste si chtěli pořídit konzolový stolek slavné firmy Carlo Bugatti, museli byste si připravit nejméně milion korun. Taková je totiž vyvolávací cena tohoto kousku nábytku od designéra, který je vskutku legendárním. Carlo Bugatti žil v letech 1856–1940 a patřil k předním italským dekoratérům, designérům a výrobcům krásných předmětů ve stylu Art Nouveau. Kromě nábytku navrhoval i šperky a – trochu překvapivě – také hudební nástroje.

Jedno prvenství však neslučitelně patří k českým zemím. Roku 1861 ve valašské Bystřici pod Hostýnem vzniká továrna společnosti Thonet, která vyrábí pomocí unikátní technologie ručně ohýbaný nábytek. Její zakladatel, Michael Thonet, si vybral místo obklopené bukovými lesy, které poskytovaly snadno dostupný materiál. Zakladatel předběhl svou dobu i co do organizace práce, kdy se každý dělník specializoval právě na jednu činnost. Již deset let po otevření se zde vyrábělo 300 000 kusů ohýbaného nábytku za rok, v roce 1912 to bylo již 445 000 kusů, o které se staralo téměř 2 000 zaměstnanců. Současná společnost Ton, která vznikla přejmenováním národního podniku v roce 1953, spojuje tradiční technologii s moderními nápady designérů, ale také s respektem k okolní přírodě.

Podobně legendární je sklárna Moder, kterou založil jako manufakturu v roce 1857 v Karlových Varech rytec a obchodník Ludwig Moser. Roku 1875 se stal c. k. dvorním dodavatelem Františka Josefa I. a později také perského šáha či anglického krále. Charakteristické znaky moserovské produkce vtisknul sklu Leo Moser, technický a umělecký ředitel sklárny v letech 1908–1932. V tomto období vznikaly dnes legendární atributy jako broušení na hrany, zdobení leptaným a zlaceným dekorem a využívání jedinečných moserovských barev. Z tohoto období pocházejí nápojové soupravy Splendid, Copenhagen, Paula či Royal. V současnosti je sklárna Moser akciovou společností s přibližně třistašedesáti zaměstnanci. V České republice má čtyři prodejní galerie a exportuje do celého světa.

Hosté setkání se také seznámili s životním a milostným příběhem Maxe Švabinského, pro nějž se staly inspirací i láskou hned dvě ženy najednou, manželka Ela Vejrychová a švagrová Anna Procházková. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová například na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Procházková na řadě grafik, jako je Rajská sonáta. Vztah k Anně vedl k rozpadu dlouholetého manželství s Elou a novému manželství s Annou. Zajímavé je, že po smrti Anny adoptoval Max Švabinský její dceru, kterou měla s předchozím manželem, Švabinského švagrem Rudolfem Vejrychem. Adoptivní dcera Zuzana Zuzana Švabinská (1912–2004) po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti.

Aukční dům Dorotheum je nejstarší nepřetržitě fungující aukční dům na světě a je rovněž největším ve Střední Evropě. Dorotheum je jedním ze symbolů Vídně, ale pobočky najdeme po celé kontinentální Evropě. Pražská pobočka si drží hned několik prvenství. Kromě toho, že je ze všech poboček nejúspěšnější, byla založena jako první zahraniční pobočka síně Dorotheum roku 1992. Založení bylo jakýmsi přátelským gestem, které mělo navázat na společnou tradici rakouského a českého národa před rokem 1918. Pražská pobočka navíc jako jediná funguje samostatně – zboží přijímá v Praze a zároveň v Praze pořádá i aukce, a to čtyřikrát až pětkrát ročně. V Rakousku a samotné Vídni pak Dorotheum pořádá ročně na 600 aukcí.