HELENA ŠTÁCHOVÁ

Skvělá loutkoherečka, zpěvačka, scénáristka, režisérka a ředitelka loutkového divadla Spejbla a Hurvínka

1) Často říkáte, že jste měla krásné dětství. Máte nějakou vzpomínku, na kterou ráda zavzpomínáte a třeba Vás i ovlivnila v budoucím životě?

Mám ráda přísloví. Jsou moudrostí v kostce a jedno takové říká, že “co do sudu vejde nejdříve, tím je cítit napořád.” Rodiče mi dali dobrý základ do života. Především svým příkladem. Byli moudří, charakterní, pracovití,

políbení múzami a vztah ke kumštu mi dokázali zprostředkovat. A to je velký dar. Jakmile zjistíte, že hudba vám dává křídla, četba z vás činí básníky, divadlo, malířství, sochařství vás zavede do světa fantazie, pak je váš život bohatý a vy se chcete o ten zážitek podělit. Je štěstím, když k tomu dostanete příležitost.

2) Proč jste se, ještě v době studia, rozhodla zrovna pro loutkové divadlo? Byly loutky láskou na první pohled?

Zatímco můj bratr s tichou umanutostí rozpáral svého prvního medvěda, vzápětí ho neuměle sešil a prohlásil, že chce být doktorem od zvířátek (což se mu povedlo), já až do maturity nevěděla, co se sebou. Zájmů jsem měla hodně – kreslení, psaní, divadlo, literatura, ale o možnosti, jak to všechno skloubit v jedné profesi, o té se mi ani nesnilo. Navíc z divadla Spejbla a Hurvínka mne rodiče řvoucí vynesli, abych nerušila ostatní diváky. Lekla jsem se loutky ducha. Šok jsem zřejmě brzy překonala, protože když jsem si jako bolesné na zlomenou ruku, mohla vybrat mezi živou bílou myškou a loutkou Hurvínka, tak přes lásku ke zvířatům zvítězil Hurvínek. Ovšem, trvalo léta, než jsem zjistila, že to byla láska osudová. To když jsem poprvé uchopila kus dřeva na nitích a předala mu pohyb i hlas a vdechla tak loutce život, Což mne fascinovalo a okouzluje dodnes.

3) V životě jste zažila spoustu velice těžkých situací, co Vám pomohlo je překonat a kde čerpáte energii?

Měla jsem a mám kolem sebe báječné lidi, kteří mi pomáhali a pomáhají a pro které jsem chtěla žít. Před sebou jsem měla cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout a já nerada něco vzdávám v půli cesty. Nejlepší na cestě nebývá cíl, ale cesta k němu vedoucí a mně se po té mé i přes výmoly, nastražené osudem a překážky, které občas kladou do cesty ti, co jsou sami líní šlapat, kráčí hezky.

A odkud čerpám energii? Právě od lidí, co mám kolem sebe i od těch co na cestě potkávám, pak z tvorby a umu jiných lidí, z přírody, z procházek se psem a především dbám na to, abych si vždy našla nějaký důvod, proč se na něco těšit.

4) Je něco čeho jste v životě ještě nedosáhla a po čem toužíte?

Mým hlavním cílem bylo vychovat z mých dětí slušné lidi, což se mi podařilo. Potom zanechat po sobě brázdu, kterou budou ti další moci osívat. Což se snad děje. Chci zabezpečit budoucnost divadla a ujistit sebe i jiné, že milované loutky, které jsou naším českým kulturním dědictvím, jsou opravdu nesmrtelné. Ráda bych se dočkala vnoučat a chtěla bych jednou, při odchodu na jiné jeviště mít jistotu, že na moje drahé čeká jen same štěstí. Což bohužel nejde a vlastně ani nevím, zda by to bylo to nejlepší, protože člověka posunují překážky. Díky jim skáče výš a dál, než by vůbec tušil, že dovede. Kdežto stojatá voda zahnívá.

5) Jak se Vám líbilo u nás v dámském klubu Cosmpolitan Executive Helas Ladies Club?

Krom přísloví miluji i pohádky. Jsou archetypy, esencemi moudrostí předchozích generací. Jedna z nich vypráví o chytré horákyni. Jistě ji také znáte. Jak jakýsi bohorovný vladař dal jisté prosté dívce zdánlivě nesplnitelný úkol. A ona jej přelstila. Přijela na koloběžce oblečená, neoblečená, učesané neučesaná a ještě jí to slušelo natolik, že se stala královou ženou a moudrou rádkyní.

Moderní ženy přes mnohé handicapy, kterými je souběžná péče o domácnost, o rodinu a vzdor zažité tradiční roli, kdy muž loví a žena se stará o oheň, se dostávají nezadržitelně do popředí. Nenásilně s ženskou grácií, empatií, intuicí a citem pro soulad, přinášejí do nelítostného světa byznysu kultivovanost, nápaditost, vůli a ještě bývají hezčí na pohled.

Nápad paní ředitelky Kohoutové utvořit dámský klub, kde se potkávají tyto báječné předskokanky nové doby, podávají si pomocnou ruku, předávají si inspiraci a poučení a ještě při tom myslí na to, jak by sebe i život kolem zkrášlily, ten je k nezaplacení.

Milé chytré horákyně, bylo mi s vámi moc hezky a těším se na další setkání.

Vaše Helena Štáchová