Zdeňka Žádníková Volencová

Funkce: Herečka,muzikantka, učitelka, lektorka, patronka, zakladatelka

Krátké představení: Herečka a muzikantka, učitelka, lektorka rétorických kurzů, patronka mezinárodní školy Leonardo do Vinci a zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové. Hvězda legendárního seriálu Rodinná pouta nebo Zkáza Dejvického divadla, kde dlouhodobě působí. V současnosti ji můžete vidět v inscenacích Elegance molekuly, Vzkříšení, Každý má svou pravdu a Vražda krále Gonzaga. Moderuje a produkuje společenské a firemní akce českých i zahraničních společností. /CAE certificate/. Píše scénáře na míru hudebním interpretům a spoluvytváří a režíruje projekty, které chtějí hudbu a hudební skladatele publiku představit nekonvenčním způsobem. (Večer pro dva, Chanson v gala, Na Vivaldiho, BACH FOREVER aneb Johanku zahraj mi). "Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je nalezen." Tento citát Jaroslava Seiferta je zároveň i mottem Zdeňky Žádníkové Volencové, rodačky z Ústí nad Orlicí, která se mimo hereckou oblast od roku 2007 aktivně věnuje Nadačnímu fondu Zdeňky Žádníkové, který originálním způsobem mění vizuální podobu zdravotnických zařízení jak pro děti, tak dospělé a zejména pro seniory – www.nfzz.cz. Je tak podepsána například pod třicetimetrovou venkovní stěnou s motivem Malého prince, která dělá radost malým pacientům FN Motol a zároveň je i poctou záchranářům. V roce 2009 vyšla její kniha a CD Ve znamení motýla, je autorkou básnických sbírek Hra na anděla /2010/a Růže z Jericha /2022/. Vystudovala jazykové Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové a loutkové a alternativní herectví na KALD-DAMU. Od roku 2017 působí jako lektorka kurzů improvizace, prezentačních dovedností a rétoriky pro vzdělávací společnost TOP VISION, zároveň učí drama na soukromé škole LVA -Leonardo da Vinci Academy. Učí tak, aby to bylo nezapomenutelné. Jako lektora ji zajímá praktické a stálé využití předaných informací a know-how. Každé dítě nastupuje do první třídy s dychtivostí, touhou se učit a poznávat. Nevím přesně kdy přichází ten bod zlomu, kdy se to změní a nadšení vystřídá obličej s výrazem kyselé okurky „Vážně tam musím?“. Ze své čtyřnásobné zkušenosti ale vím, proč se to děje. Souvisí to s osobností učitele. S jeho odvahou zkoušet nové pedagogické metody, s jeho empatií, laskavostí a zároveň s tolik nepopulární důsledností. Být dobrým a motivujícím učitelem je rovno pozici úspěšného krizového manažera. A mít ve škole takové pedagogy je jako výhra v loterii. V loterii, kterou hrajeme s našimi dětmi zároveň i my rodiče. Ať je pro vás a vaše děti naše škola výhrou.”