KOUKÁM STÁLE DOPŘEDU A TO MĚ POHÁNÍ DÁL

Operní diva Andrea Kalivodová nám u příležitostí své návštěvy v dámském klubu poskytla i exkluzivní rozhovor.

Je pro operní zpěv kromě hlasového talentu třeba i specifický temperament a charisma? Mohl by být flegmatik nebo cynik dobrým operním pěvcem?

Záleží na typu role, ale já se snažím vždy jít do každého představení, či koncertu naplno. Temperament a charisma k umělci patří. Osobně si nedovedu představit bez temperamentu a nasazení dobře ztvárnit roli Carmen, tam to prostě musí být. 🙂

Míváte při vystoupeních trému, nebo se od toho profesionál časem oprostí?

Alespoň malá tréma musí být, je to určitá pokora před každým publikem. Samozřejmě časem si člověk musí zvyknout na to, že jde s kůži na trh. Že zpívá naživo a že nemůže a nechce zklamat. Ale věřte, když stojíte na jevišti před vyprodaným sálem v Národním divadle, že zdravá tréma je vždycky.

Jak vám proměnilo přístup k práci vaše mateřství? Může mít nedostatek času svým způsobem i pozitivní dopad?

Umím si vše lépe zorganizovat. To je i ten pozitivní dopad. Narození malého Adrianka a spojení jeho výchovy s mou profesí mě opravdu naučilo být racionálnější, lépe zvládat svůj pracovní i volný čas.

Byla vaše cesta k pozici sólistky Státní opery v Praze klikatá, nebo jste vždycky šla za tímto cílem?

Šla jsem za svým cílem, ale nebylo to vždy jednoduché. Cestou byly překážky, které jsem se musela naučit zdolávat, proto si toho, že mohu být sólistkou na scéně Národního divadla a Státní opery moc vážím a užívám si to.

Které opery nebo árie patří k vaším nejoblíbenějším?

Je to samozřejmě Carmen, která mě provází po velký kus mého života, ale mám ráda i árie od Händela, Čajkovského, Verdiho, ale také Dvořáka, Smetany, Mahlera, Janáčka. Konkrétně mohu jmenovat skladby a díla „Lascia ch´io pianga, Ombra ma fú, Biblické písně, Stabat mater a celou řadu dalších.

Je to tak, že své nejoblíbenější árie zároveň ráda zpíváte, nebo se to liší a vychutnáte si poslech něčeho, co byste jinak zpívat nechtěla?

Většinou své nejoblíbenější árie zároveň i zpívám na svých koncertech a pokud ne, tak si je pobrukuji v autě na cestách, či doma, kde mám hudbu jako kulisu pro dobrou atmosféru a náladu

Jak vypadají vaše osobní výlety mimo svět opery? Nemáte někdy chuť nazpívat popovou skladbu?

Velmi ráda „zabrousím“ do světa muzikálů a někdy i operet. Mám ráda i nové výzvy. Nedávno jsem si zazpívala třeba s Davidem Dejlem. No a jako malá a mladá holka jsem často ráda poslouchala Karla Gotta, Helenku Vondráčkovou, takže jsem na popu vyrostla.

Kde všude jste už vystupovala? Ve které zemi jste cítila největší sepětí s publikem?

Vystupovala jsem nejvíce po Evropě, ale byla jsem i v Japonsku. Právě zde bylo asi publikum nejvřelejší. Ale stejně nejraději má atmosféru koncertů a představení u nás doma. Tady si myslím mám s publikem ten nejsprávnější kontakt.

Jaký je váš vztah k českým skladatelům? Pro své debutové CD jste si vybrala jen české autory…

Tak určitě mám českou tvorbu ráda a jsem na ni hrdá. Často zpívám věci Dvořáka, Smetanu, Janáčka, Ebena, Martinů. To jsou naši velikáni, které mám ráda a nesmírně je ctím.

Ve kterých zemích a na kterých scénách si podle vašeho názoru v současnosti můžeme zajít na dobrou operu?

Dobrá opera je závislá na seskupení lidí kolem ní. Na režisérech, umělcích, celém zázemí a atmosféře na dané scéně. Kvalitní opera může být a často je i v regionech. Myslím, že z velkých scén si trvalou úroveň drží Národní divadlo a Státní opera v Praze a z nejbližších v zahraničí Vídeňská státní opera. Ale určitě nezklame ani opera Národního divadla v Brně.

Máte nějaký osobní profesní vzor?

Velmi ráda teď vystupuji v pořadu o Emě Destinové, byla úžasná nejen hlasově, ale i jako žena – svým odhodláním, pevným postojem, upřímností a statečností.

A nějaký sen nebo cíl, který byste si chtěla v profesním životě ještě splnit?

Chci být hlavně zdravá a vím o čem hovořím a mít možnost dál rozdávat radost na scéně národního divadla, ve Státní opeře a na svých koncertech. Těším se na každou novou roli. Mám radost ze svého vydaného CD Moje nej. Jsem teď pracovně i osobně spokojená a jen si přeji, aby to vydrželo.

Jste optimistický člověk? Projevuje se to nějak na vaší práci?

Snažím se být optimistou, být stále pozitivní. To mě dává motiv a sílu do každé role, do každého vystoupení. Nepiplám se v tom, co bylo, co mohlo být jinak, koukám stále dopředu a to mě pohání dál.

Překonala jste těžkou nemoc. Změnilo to nějak vaše životní hodnoty? Bylo něco, co vám to pomohlo překonat?

Určitě to změnilo pořadí hodnot a více si vážit každé drobnosti, každého dne. Ještě se to vše umocnilo narozením malého Adrianka. Vždy mě držela rodina a jsem šťastná, že teď mám největší oporu ve svém manželovi Radkovi. Moc si toho vážím.

Jsou u nás šikovné mladé talenty? Co by měli umělci dělat na startu kariéry, aby nemuseli tápat?

Určitě jsou nás šikovní mladí lidé ve všech uměleckých směrech, tedy i v opeře. Co jim poradit? Jít za svým cílem, nedat se odradit, poctivě makat, nebát se dílčích proher, nebát se jít na zkušenou. Mít vizi a té se držet. Kdo umí, má talent, píli a výdrž a trochu nezbytného štěstíčka, má velkou šanci si splnit svůj sen.