KVĚTINOVOU ARANŽÉRKOU PROTI SVÉ VŮLI

Zajímavý rozhovor o květinách nám věnovala Růžena Bubeníčková, majitelka stejnojmenného květinového studia. Jestliže jste nevěděli, že gladiátor dostával věnec celeru, jste tady na správném místě.

Jak jste se dostala ke květinám a kyticím? Byla to láska na první pohled?

Pocházim z hornického města ve středočeském kraji, z Příbrami. Můj tatínek byl vyučen holičem, ale toto povolání dělal pouze u nás v kuchyni. Pánové se opřeli hlavou o kredenc a tatínek jim mistrně oholil jejich brady břitvou nebo stříhal pány, jak se dříve říkalo, „na Havla“. Měl taky ještě výuční list elektrikáře. Maminka se nedoučila kadeřnicí. Mám ještě čtyři sourozence a nikdo toto povolání nevolil. Já jsem měla původně v úmyslu pozvednout metu kadeřnického a holičského řemesla, ale skutečnost byla jiná. Svoji přihlášku jsem podala na obor kadeřnice na komunální služby Příbram, pan ředitel Matoušek mi najednou začal mluvit do mých snů a nakonec mi dal vybrat ze dvou jiných oborů: mohla jsem chemicky čistit skvrny nebo se stát aranžérkou květin v pražském učilišti. Jelikož jsem ráda malovala, tak jsem se rozhodla pro květiny. I když jsem udělala učiliště a nástavbu, na aranžérku jsem již nešla, jelikož nebyla s maturitou. Udělala jsem si večerně maturitu obor zahradnické služby a posléze jsem dodělala pedagogickou školu pro odborné předměty a odborný výcvik.

Kde berete inspiraci pro jednotlivé vazby?

Každá práce má svůj příběh, své zadání, a květinami i jejich zpracováním se dá říci mnoho. Například při tvoření svatební kytice je pro mě velice důležitý pohovor s nevěstou, abych zjistila, jaká je a jakou kytici pro ni mohu vytvořit, ale pokrok jde strašně rychle a některé nevěsty raději sedí u počítače a vybírají květiny pouze z internetu. Je to velice neosobní. A ještě díky tomu, že náš obor nepatří mezi řemesla, tak je to volná živnost, já mám pocit, že jde spíše dozadu než dopředu, a to kvůli – jak mezi sebou říkáme – „floristům z leknutí“. Není to jen náš obor, ale je to více oborů. Je velmi nedůstojné, když vyučenec s maturitou nebo i vysokoškolák přijde na živnostenský úřad a chtějí pouze 1000 Kč a občanský průkaz. Jelikož jsem dělala ve školství, tak sama kladu otázku, nač tyto školy máme, když je živnostenský úřad nepotřebuje?

Které období roku vašemu byznysu nejvíce přeje? Který svátek je nejvíce „květinový“?

Velice pěkné období jsou vánoce, jsou hravé a vždy přináší spoustu nových trendů, materiálů a nápadů. Svátek sv. Valentýna je náročný, ale na holandské burze naopak ceny lezou nahoru než dolů a čerstvé květiny nemohu nakoupit do zásoby. Ale zase, nemusí to být pouze o červené růži, která má vysokou cenu. Jsou i jarní cibuloviny a další květiny. Škoda, že se potlačilo MDŽ, jelikož den Matek stále ještě nemá plnou odezvu.

Vymýšlíte každý design sama, nebo školíte svůj personál?

Myslím, že člověk musí mít stále oči otevřené. Ony i negativní poznatky mohou člověka obohatit, že se učí chybami druhých. My si vymýšlíme sami, ale necháme se i rádi inspirovat. Nicméně každou inspiraci z ciziny musíme přizpůsobit českému vnímání.

Existuje skutečně nějakým způsobem ustálená „květomluva“?

Já osobně nejsem vyznavatelem květomluvy. Ve starém Řecku a Římě měly květiny symbolický význam, např. gladiátor dostával vítězný věnec z celerové natě, velvyslance chránila snítka verbeny, žena při svatbě měla lilii jako symbol čistoty a mateřství. Myslím, že jak se doba vyvíjí, tak i květomluva nemá takový smysl jako dříve. Určitě každá z nás ráda květiny dostává a kytice je nám milá a nezkoumáme, co nám tím chtěl ten, co nás obdaroval, říci.

Kdo je dodavatelem vašich květin?

V našem studiu se najde celý svět, můžeme používat shop přímo z burzy – naším dodavatelem je velkoobchod Tulipa, Feurametz a Eurolang pro řezané květiny.

Jak jste se našli s dámským klubem?

Spíše než s klubem, tak s paní Helenkou Kohoutovou, která je záruka kvality. Co dělá je učelné a smysluplné. Má můj upřímný obdiv a to je vlastně pro mě „Dámský klub“.