HELAS LADIES CLUB

Předtuchu osudu a znovuzrození těla i duše v lázeňském ráji na Čeladné symbolizuje bronzová socha Evy, která byla slavnostně odhalena 1.května v 10 hodin 10 minut a stala se tak trvalou součástí lázeňského parku Rehabilitačního centra Čeladná. Díky tomu, že ředitel tohoto centra, Milan Bajgar, umění vnímá jako důležitou součást procesu léčení je dnes areál bohatší o dílo současného sochaře Davida Moješčíka.

Bronzová Eva sedící v meditační poloze s roztaženými pažemi našla své místo před vchodem do největšího léčebného domu Dr. Storch a je obklopena opravdu vybranou uměleckou společností. Nedaleko ní se nacházejí díla Aloise Popeláře, Jiřího Myszaka nebo plastiky frenštátského rodáka, profesora krásného umění, Albína Poláška. Tento laureát řady světových ocenění, který vedl prestižní Art Institute of Chicago, je v Americe považován za jednoho z největších sochařů XX. století. Strůjce svého osudu nebo bronzovou sochu Rozsévač /The Sower/ umístěnou ve Winter Parku v Chicagu většina Čechů ani nezná, když však jen letmo připomenete sochy pohanského boha Radegasta, které se nacházejí na hřebeni Radhoště nebo v pražské ZOO, tak se rozzáří oči nejen dospělým ale i dětem.

Ředitel Rehabilitačního centra Čeladná Milan Bajgar říká: „Ještě před druhou světovou válkou sem jezdili přední čeští umělci a většinou za byt a stravu tady malovali a tvořili. Když jsem však do rehabilitačního centra přišel, tak tu zůstala jen Madona, kterou mám v kanceláři.“ Milan Bajgar se od začátku svého působení snaží tohoto prvorepublikového genia loci do sanatoria navrátit.

„Abychom mohli úspěšně, dobře a rychle léčit naše pacienty, tak potřebujeme tři věci. Dobrou medicínu, krásnou přírodu a dobré umění. Umění je důležité a spoustě lidí pomáhá, aby se uzdravili. V našem lázeňském centru máme spoustu obrazů od českých umělců a snažíme se, aby byly na chodbách i v pokojích. V centru máme také galerii.“

Harmonie přírody, krásného umění a umění léčit vytváří z toho místa mezi vzrostlými stromy pomyslný kousek Edenu. Bronzová figurální plastika Evy pohroužené do hluboké kontemplace tak místo citlivě doplňuje.

"Socha Evy kompozičně vychází z jógové pozice a je vlastně jakousi genezí tématu, který dělám už od školy. Je to pokora. Zde vidíme Evu pohrouženou do sebe, řekněme, s předtuchou osudu, s vědomím, že s tím nemůže nic udělat, nebo může naopak dát soucit a naději," vysvětluje autor díla David Moješčík.

Milan Bajgar dodává: Ta dáma má roztažené ruce a mně to připomíná svaté obrázky z dětství, kdy anděl nebo Panenka Marie bdí nad dětmi, které si hrají nad strmým srázem, aby nespadly dolů. My jsme tu v parku vždy chtěli mít nějaký výrazný ženský prvek a ty roztažené paže symbolizují něco mezi ochranou a objetím. Ale nemá pupík, takže to je Eva, naše praprapramáti, která má starost o nás o své prapravnučky a prapravnuky, jak to s námi bude."

Láska k regionu a k umění vede Milana Bajgara přirozeně ke spolupráci s umělci jejichž práce má přesah a hluboké myšlenky." Poprvé jsem Davida zaznamenal při instalaci Levitace u svinovského nádraží, která mě hodně překvapila a okouzlila. Pak jsem viděl jeho další sochy Karla Kryla nebo Leoše Janáčka. Moje žena, když jde přes ostravský Kuří rynek, tak vždycky pro štěstí pohladí Janáčka po hlavě."

"David je výjimečný umělec, zařadil bych ho do stejné rodiny jako je Roden a jeho Myslitel, jako je Michelangelův David, tohle je zároveň věc, která má silný přesah.“

Sochy Davida Moješčíka k bližšímu zkoumání přímo vybízejí. Když přijdete blíž, povšimnete si zajímavých detailů jako třeba pokrčené kůže na šlapce Eviny nohy. Můžete si na ni i sáhnout, protože podle Davida Moješčíka, jsou zde sochy právě od toho, aby se obcházely, aby se na ně sahalo, abychom se na ně dívali a přemýšleli o nich. "Socha nás může i naštvat nebo něčím vyprovokovat," dodává Milan Bajgar.

Proto, až do Čeladné přijedete na léčebný pobyt nebo jen na krátkou návštěvu, dívejte se a sahejte, je to velmi ozdravné.