OBDIVUJI VZÁCNÉ LIDI, KTEŘÍ OBJEVILI SVÉ POSLÁNÍ A DOKÁZALI HO NAPLŇOVAT A DÁLE HO NAPLŇUJÍ

Jitka Molavcová (* 17. 3. 1950) je česká herečka, zpěvačka, absolventka grafické školy a instrumentalistka – hraje na kytaru, saxofon, zpívá a recituje v latině, francouzštině, němčině, galštině, hraje na středověké hudební nástroje jako je psaltérium, kantele, trumšajt, loutna a lyra. Je také činná v oblasti tvorby pro děti.

V roce 1970 vyhrála pěveckou soutěž TALENT 70 a od téhož roku působí v divadle SEMAFOR jako nezaměnitelná partnerka Jiřího Suchého. Jako jedinečný typ klauna byla v roce 1989 vyznamenána cenou za herecký výkon ve filmu Jonáš a Melicharová a roku 1990 cenou Vlasty Buriana jako nejlepší komik roku.

Nastudovala zajímavé a náročné projekty čerpající především z kulturního bohatství středověku; sem patří i vynikající výkon v roli Smrti v disputaci Jana ze Žatce Oráč a smrt. Za tuto roli byla navržena na cenu Thálie.

Na jevišti v Hudebním divadle v Karlíně dokázala uplatnit schopnosti muzikálové herečky na mimořádné úrovni, kdy získala Cenu Thálie ’96 za ztvárnění Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly! Účinkovala též v hlavní dramatické roli melodramu J. A. Bendy „Ariadna na Naxu“ s filharmonií pod vedením Jaroslava Krčka. V roce 1997 byla oceněna za uměleckou tvůrčí činnost Cenou MASARYKOVY AKADEMIE UMĚNÍ.

Pro Národní divadlo v Praze nastudovala pod vedením režiséra Miloše Formana roli „Tety z Liverpoolu“ v jazzové opeře Dobře placená procházka. V roce 2012 byla navržena do širší nominace na cenu Thálie za roli Žanety Borské v představení divadla Semafor Hodiny jdou pozpátku. V roce 2013 byla oceněna za filmovou tvorbu pro děti a mládež na mezinárodním festivalu ve Zlíně.

Jaký je Váš životní sen? Je splněným životním snem i Vaše práce pro divadlo?

Všechno je dneska rychlé. Všichni se za něčím ženeme, pachtíme, stále někam spěcháme a ta rychlost vede často k povrchnosti. Aby mohlo vzniknout něco jedinečného, k tomu je zapotřebí trpělivost, bláznivá fantazie, dětská radost… a taky ohleduplnost a slušnost. Ano, tyto staromódní pojmy, na které se zapomíná, protože jsou nenápadné, neblýskají se tak, nejsou prvoplánové. Všechno opravdové se rodí pomalu. Ale když vznikne jedinečné dílo, tak citliví lidé to poznaji. Naštěstí je těch citlivých stále ještě dost.

Ke štěstí mi stačí docela málo, všechno to nejjednodušší a prosté, co člověk svým zásahem nekomplikuje. Těch pravých hodnot v životě je tak málo! Vlastně pouze život sám a osobní vztahy. Bez ostatního můžeme být. Když to či ono mám, tak je to fajn, když nemám, tak to nepotřebuji. Tohle když si člověk řekne, život se značně zjednoduší.

Co Vás v práci nejvíce naplňuje?

Dávat lidem naději… 45 let v jednom divadle…

Vnímám to, jako věrnost a úctu k cestě upletené z humoru, hudby a poezie. Tuto cestu si zvolili pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr a já po ní kráčím spolu s Jiřím Suchým, a vzhledem k tomu, že jsme z ní nikdy nesešli, tak je na té cestě s námi i pan Šlitr.

Tuším, že jsem optimista. „Chci vidět líc, mně do rubu není nic.”

Jako dítě jsem si často hrála na kominíka, který nosí štěstí. Milovala jsem grotesky Laurela a Hardyho, Charlieho Chaplina. Už tehdy jsem vnímala humor jako jeden z největších pokladů na světě. Ale přitom mě taky přitahovaly dramatické příběhy, plné vášně a temných barev. A tu máš kropáči čerta!

Humor… je úžasná věc, je to prostředek, jak překonávat různá životní úskalí. A že jich je, co? Humor mně už mnohokrát pomohl i přemohl. A tak jsem o něm začala i trochu přemýšlet… Jako studentka jsem si velmi brzy uvědomila, že Čechům byl dán humor do vínku od nepaměti, aby s jeho pomocí překonali tíhu a protivenství malého národa.

Miluju V+W, Vlastu Buriana, obdivuju Haškova Švejka, ale nejsem si jistá, jestli právě tento humor je typicky český. Co je vlastně typicky české? Možná upřímný humor v lidových písničkách. Zpěv a smích svádějí přece člověka k upřímnosti a lidová píseň je obrazem života. Je projevem milostné něhy, ale taky HUMORU, furianství a vzdoru. Málokterá země má v lidové zpěvní kultuře takové poklady. Ale… to jsem asi trochu odbočila.

Na čem aktuálně pracujete?

Studuji písně kurta Weilla s texty Bertolda Brechta, které přebásnil Jiří Suchý. V říjnu uskutečníme jedinečný koncert – tak nám držte palce.

Máte nějaký osobní vzor, obdivujete někoho?

Mými životními rádci byli rodiče a také literatura. Ráda se vracím ke Karlu Čapkovi a k Saroyanovi. Miluji Tracyho tygra. Není to nádherná myšlenka, že každý, úplně každý člověk má v sobě tygra?

Pro celou generaci dnešních dospělých jste hrdinkou jejich dětství. Máte k tvorbě pro děti speciální vztah?

Život je velká inspirace. Moc mě baví setkávat se s dětmi. V poslední době pro ně natáčím televizní pořad KOUZELNÁ ŠKOLKA.

Práce pro děti mě vrací zpátky do mého dětství. A navíc se od nich i učím. Té bezprostřednosti, volnosti, upřímnosti. Děti mě někdy doslova odbourají.

Nedávno jsem se například zeptala jedné holčičky: „Máš doma nějaké zvíře?“ A ona odpověděla: „Ano… tátu!“

Na dětské diváky jsem nikdy nezapomínala. Odehrála jsem stovky představení po celé republice, natočila televizní i rozhlasové pohádky, večerníčky, nazpívala písničky. Píšu pro ně pohádky. V pohádkové knize „Kdyby čert na koze jezdil“, ilustrované vynikajícím Karlem Frantou, se jedna moje pohádka objevila ve vzácné společnosti Jana Wericha, Boženy Němcové, Václava Čtvrtka, Marie Kubátové, Františka Nepila atd.

Moc ráda bych i nadále seznamovala děti s lidovou písničkou… Ta má totiž v sobě tolik upřímného humoru. Málokterá země má v lidové kultuře takové poklady.

V našem dámském klubu je spousta podnikatelek. Máte nějakou zkušenost s podnikáním?

Zkušenost s podnikáním nemám, ale obdivuji podnikatelský talent. Obdivuji vzácné lidi, kteří objevili své poslání a dokázali ho naplňovat a dále ho naplňují. Mají talent a z něho dokážou lidem rozdávat, posilovat je, když jsou zklamaní, smutní a přetíženi břemeny života. Mají obdivuhodnou vůli a kázeň. Rozdávají ze své kreativity a oslovují lidská srdce, protože ta jejich srdce rozumí životu. Jsem šťastná, že jsem se s tolika výjimečnými osobnostmi setkala 20. dubna při oslavě 16. narozenin dámského klubu.

Co pro Vás znamená jaro?

Těším se na slunce, nejen na nebi, ale i v lidech.

A také na naději, kterou jaro přináší.