Představujeme partnery setkání – Africké sochy

Ateliér Africkésochy.cz již šestým rokem dováží do České republiky kamenné sochy ze Zimbabwe. Tyto sochy jsou vhodné do interiérů i exteriérů. Na českém trhu Ateliér nabízí sochy především prostřednictvím prodejních výstav, mezi nejznámější a nejúspěšnější výstavy patří opakované výstavy v Botanické zahradě v Praze Troji a ve Veletržním paláci Národní galerie.

Rozhovor s Hanou Homolkovou, ředitelkou Ateliéru Africkésochy.cz:

1.) Jak vznikla myšlenka dovézt do České republiky sochy ze Zimbabwe a jak moc bylo složité to uskutečnit?
Kamenné sochy ze Zimbabwe jsem v podstatě vyvdala spolu se dvěma dětmi. S myšlenkou přivézt sochy do České republiky přišel tehdejší český velvyslanec Jaroslav Olša jr., který se spojil s manželovou první ženou Mirkou Sodomkovou. První výstavy zimbabwských soch u nás byly v roce 2006 v Alšově jihočeské galerii a v Botanické zahradě v Praze – Troji. V roce 2007 Mirka Sodomková tragicky zemřela v Africe a v jejím odkazu se rozhodl pokračovat její (a dneska můj) manžel Ondřej Homolka.

Nejtěžší na cestě soch k nám je zařídit při relativně krátké cestě do Zimbabwe všechny potřebné formality a vypravit sochy na jejich cestu do Evropy. Život v Africe plyne jiným tempem a byrokracie funguje stejně všude na světě.

2.) Pro sochy do Afriky létáte sami nebo máte nějaké „vyslance“?
Sochy vybíráme a nakupujeme osobně od umělců přímo v sochařské komunitě Tengenenge. Je pro nás důležité být „u toho“, být v kontaktu se sochaři, vidět, jak se sochy rodí. Jedině tak můžeme nabídnout více jen než pouhé zboží. Nabízíme sochy, které mají svého autora i svůj příběh. Příběh, který začíná uprostřed Afriky a končí hledáním cesty ke konečnému majiteli sochy v Česku.

3.) Podle čeho sochy vybíráte?
Vybíráme sochy, které se líbí nám, a pak se samozřejmě snažíme odhadovat vkus zákazníků. Obojí je zrádné, protože umění je především subjektivní pocit a vaše představa „umění“ se může dramaticky lišit od představ druhých. Pokud je to možné, snažíme se koupit alespoň malou sošku od každého z umělců v Tengenenge, a tím je podpořit.

4.) Jak byste popsala prostředí africké vesnice, odkud sochy pochází?
Tengenenge je na jednu stranu typická africká vesnice – kulaté domky z nepálených cihel se střechou z trávy jsou rozházené bez jakéhokoliv plánu, ženy připravují jídlo na otevřeném ohni, všude se ochomýtají zvědavé děti. To, čím se však Tengenenge liší od milionu podobných vesnic v Africe, je všudypřítomný fenomén soch. Vesnice je obklopena obrovskou přírodní galerií, ve které sochaři vystavují své sochy určené k prodeji. Na sochy narazíte i na nejrůznějších místech přímo ve vesnici. Od rozednění do soumraku se ve vesnici i v jejím okolí ozývá ťukání kladiv sochařů, které jako kulisa dotváří jedinečného genia loci tohoto místa.

5.) Myslíte si, že lidé v ČR dokážou umění ocenit a jsou ochotni za něj utratit i třeba větší sumu peněz?
Osobně mám pocit, že ve vztahu české společnosti k umění je stále patrné dědictví let minulých, kdy bylo normou „nevybočovat z řady“ a svůj názor si nechat pro sebe. Řada lidí tak raději doplní svůj interiér masovými reprodukcemi z obchodních domů s nábytkem, než aby dala přednost originálu přímo od umělce. Skupina lidí, kteří umění umí ocenit, a to i finančně, je tak u nás pravděpodobně užší než například v západní Evropě. Kdybychom ale nevěřili, že si sochy najdou své zájemce, nemělo by je smysl k nám dovážet. Jsme optimisté a věříme, že si lidé budou nacházet svou cestu k umění stále častěji.

6.) Proč jste se rozhodli spolupracovat s dámským klubem?
Jak již částečně zaznělo v předchozí odpovědi, neočekáváme, že sochy či umění obecně zaujme každého. Ženy dokážou mnohdy více a lépe docenit význam umění, většinou nejsou tolik pragmatické jako jejich partneři, více dají na pocit, intuici. Proto věříme, že by kamenné sochy ze Zimbabwe mohly najít v dámském klubu své obdivovatelky.