SEXUALITA JE MOTOREM LIDSKÉHO MYŠLENÍ

Laura Janáčková je docentkou klinické psychologie a známou autorkou knih o lidských vztazích a komunikaci. Vyzkoušela si také roli čestného hosta na setkání našeho klubu.

Byla vaše cesta k psychologii přímočarou, nebo jste uvažovala i o jiném druhu kariéry?

Již na gymnáziu jsem věděla, že můj život bude spojen s profesí, kde budu moci pomáhat druhým. Měla jsem profesní vzor svého tatínka, lékaře a určitá shoda náhod mě nakonec nasměrovala na psychologii a pomoc nemocným.

Chtěla jste se v rámci vzdělání dozvědět také něco o sobě či vyřešit své vlastní problémy?

Nikdy jsem nebyla typ, který se pitvá ve svých problémech. I když jsem v životě prožívala těžká období, vždy jsem měla důvěru sama v sebe.

Těžce nemocného pacienta často čeká sociální smrt. Mělo by existovat nějaké systémové řešení v rámci zdravotnictví, nebo by to mělo zůstat na rodině?

Pokud chápeme sociální smrt jako izolaci člověka, od rodiny, blízkých a přátel, pak systémové řešení ve zdravotnictví nevidím. Spíše tady platí ono známe, jak my se budeme chovat při těžké nemoci, umírání a smrti ke svým rodičům, tak se naše děti budou chovat k nám až nadejde náš čas . Těžce nemocný pacient potřebuje vedle léčby hlavně pomoc, podporu a lásku svých bližních.

Jak mohu pomoci svému blízkému, který je těžce nemocný a nenávidí kvůli tomu celý svět?

Jistě existují těžce nemocní , kteří dávají vinu za nemoc svému okolí a negativní emoce zaplaví jejich mysl. Takovou situaci rodina sama často nezvládá a někdy i umírající člověk odchází s pocitem křivdy a zloby. V těchto případech může být účinná pomoc zvenčí. Znalý psycholog, kněz, přítel může pomoci vést okolí k porozumění a nemocného ke snížení strachu, k nalezení psychické stability a vnitřního uklidnění.

Jak jste se dostala k sexuologii a zájmu o partnerské vztahy?

Práci onkopsycholožky jsem si vybrala, již krátce po studiích. Vždy mě naplňovala, protože jsem si vědoma jak je důležitá a praxe mi každodenně ukazuje, jak moc je i potřebná. Doprovázet pacienty v boji o život, na cestě plné strachu, bolesti, naděje i zklamání, vyžaduje velkou energii a proto je třeba dobíjet baterky. Vždy jsem se během své práce věnovala i partnerským vztahům svých pacientů, protože jsou to právě naši nejbližší, kteří mohou být oporou, partnerem a i v chvílích nejtěžších zdrojem radosti, uspokojení a prostého okamžiku lidského štěstí. Bylo tedy jen otázkou času, kdy své zkušenosti využiji i u zdravých lidí. A protože vím, že má-li člověk problémy ve vztahu je jen otázkou času, kdy bude mít problémy i v sexu, což platí samozřejmě i obráceně, začala jsem se věnovat i této oblasti.

Vašimi hlavními obory jsou onkopsychologie a partnerské vztahy. Jeden je vnímán jako smutný a závažný, druhý jako zábavný a atraktivní téma pro média. Jak je to u vás? Vyvažuje se to?

Myslím že u mě se práce v těchto oborech spíše doplňuje. Víte, díky nemocným si člověk uvědomí hodnoty vztahu, rodiny a obyčejných každodenních společně strávených chvil. O vztah je však potřeba pečovat a to zvláště v dnešní uspechané době. Pokud media mluví o vztazích je třeba upozorňovat i na to, že vedle toho zábavného jsou i věci podstatnější.

Je podle vás rozdílná psychika ženy a muže evolučním záměrem? Měla by se moderní společnost snažit tyto rozdíly potlačit, například v rámci práce nebo vzdělání?

Myslím, že od počátku věků to byla právě rozdílnost muže a ženy, která umožnila vznik nejsilnějších lidských emocí. Jistě najdeme v evoluci i vysvětlení pro rozdílné psychické vnímání , prožívání, myšlení a nakonec i komunikaci. Jsem přesvědčena, že rozdíly, které se snaží někdy společenský tlak překrýt nebo i násilně potlačit se dříve či později projeví v celé řadě problémů. To je však spíše otázka pro sociology.

Jaký máte názor na adopce dětí homosexuálními páry?

Existují již delší dobu poměrně vypovídající studie, že výchova dětí homosexuálními páry nemá negativní vliv na jejich vývoj. Společnost je bude čím dál tím více akceptovat.

Většina lidí je sexuálně založených a je kvůli sexu a vztahům schopna často nepochopitelného či nelogického jednání. Není vlastně sexualita určitou brzdou intelektuálního či fyzického výkonu?

Sexualita může být v konkrétních případech subjektivní brzdou, ale v konečném důsledku si myslím, že je spíše motorem lidského myšlení, konání a jednání. Vezměte si jen kolik vrcholů lidského ducha na poli vědy nebo umění bylo motivováno zamilovaností, láskou či sexuálním pudem.

Velké množství manželských párů se rozvádí, děti vyrůstají v neúplných rodinách. Je podle vás model základní rodiny ve výchově důležitý?

Osobně si myslím, že je úplně nejdůležitější, protože lásku mámy a táty nemůže nikdo nahradit. V dnešní době však pojem rodiny získává trochu jiné dimenze. Děti jsou vychovávány pouze jedním partnerem , běžná je střídavá péče , patchworkové rodiny atd. a ti, kteří měly být středem našeho zájmu se musí podřídit našemu sobectví, našim špatným partnerským výběrům, našim možnostem a hlavně našemu času a našim zájmům. Důležité však je, aby dítě cítilo v rodině podporu, lásku, bezpečí, řád a právě proto by měl stát rodinné soužití podporovat, protože jen tak bude společnost stabilní.

Je pro emancipovanou ženu náročnější najít si partnera?

Ano je to čím dál náročnější. Muži totiž obecně při partnerském výběru upřednostňují podvědomě vnímané signály spojené s mužskou a ženskou rolí.

Existuje nějaké vodítko, které bych měla ve výběru partnera nebo v rámci vztahu sledovat, abych dosáhla harmonického partnerství?

Žena by si měla v prvé řadě uvědomit, že výběr stálého partnera je pro ni jeden z nejdůležitějších kroků v jejím životě. Klič jak postupovat najdete v knize ➞ Muži chtějí potvory aneb jak získat pana Božského „.

Co chtějí muži a co chtějí ženy?

Muži chtějí krásné, mladé, úspěšné a sexy ženy . A ženy prý nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj dokud to nedostanou. 🙂

Když mají představy takto rozdílné, je vůbec možné, aby jejich vztah fungoval?

Mám hezký případ ve svých rodičích , které rozdělila až smrt mého tatínka a též v rodičích svého manžela. Jsou spolu téměř 60 let a děděček bez babičky neudělá ani krok. Vodí se za ruce a radují se z každého nového dne, kdy tu mohou spolu být.

Je podle vás člověk přirozeně monogamní, nebo je pro duševní zdraví a samotné manželství lepší, když si v trvalém vztahu občas najde milenku nebo milence?

Monogamie či polygamie je jedna ze základních otázek sexuologie. Obecnou pravdou je, že muži touží po větší variabilitě žen, ale to neznamená, že musí být nevěrní. Nevěra představuje vždy zásadní hrozbu pro partnerský vztah a pokud jsou jeho součástí děti ,tak i ohrožení pro jejich šťastné a bezstarostné dětství.

Je etiketa důležitým společenským nástrojem, jak mezilidské vztahy usměrnit, nebo zastaralým modelem chování, který podporuje překonané stereotypy?

Nejsem na toto téma odborník, ale dle mého soudu etiketa, stejně jako tradice , nebo rituály ,mají pro společnost hluboký význam. Hlavně tím , že ukotvují člověka ve společnosti a ukazují mu jeho místo.

Je přirozenost ženského a mužského chování, jak by ostatně vypovídala etymologie toho slova, biologicky vrozená, nebo společensky zkonstruovaná?

Sexuální chování muže a ženy se vyvíjí ve složitém procesu více složek. Podílejí se na něm vlivy genetické, hormonální ale samozřejmě i výchova a vliv společnosti. Buďme rádi za náš pohlavní dimorfismus. 🙂

Přijala jste pozvání do dámského klubu Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club. Proč? Jak se Vám líbilo setkání?

Denně se setkávám se ženami, píšu pro ně knihy , články a jsem ráda v jejich společnosti. Dámský klub je důkazem toho, že přes všechny trendy přehnané emancipace, ženy jsou stále ženami, které vědí co chtějí. A zaplať pánbůh je to někdy muž. 🙂