Vše je jinak

Můj děda František mi už jako malé holčičce na každý můj dětský či později pubertální komentář, jak je to či ono zajímavé, říkával: „To je normální, děvenko.“ Nerozuměla jsem mu. Mrzelo mě to. Chtěla jsem, aby vše bylo krásné, zajímavé, originální.

Nyní to již chápu. Vše již na světě bylo. Voda, která byla mlhou v pravěku, je tu stále s námi, život je prastarý, stejně jako lidské příběhy a zkušenosti. Je to opět téma rychlého přijetí a není potřeba se stále divit a komentovat. Je potřeba si uvědomit, že vše má svoji odvrácenou tvář, není jenom dobro či zlo, vždyť jedno nemůže být bez druhého. Je to zákonitá polarita.

Je to úlevné, ale současně mě toto vědomí udržuje ve střehu. Ano, je to skvělé, ale nic není stoprocentní. Ano, toto se mi nelíbí, ale určitě ani to není stoprocentní pravda. Přeji nám všem si udržet BALANC, klidné emoce a klidnou mysl. Rovnováhu.